-A A +A
Přihlásit

Po kom se jmenujeme...

Páter Josef Šmidinger
     
* 24. 10. 1801                  + 2. 2. 1852

     Narodil se jako třetí dítě v rodině kupce Jana Josefa Schmiedingera a jeho ženy Karolíny, dcery Jakuba Mrázka z Mladé Vožice. Josef vychodil nejprve německou tzv. normální školu ve Strakonicích, poté studoval gymnasiální školu v Písku a následovala studia na vyšší škole v Praze, kde studoval filosofii. Již z dob studií se datuje jeho přátelství s Plánkem, Čelakovským a jinými význačnými osobnostmi našeho Národního obrození. V roce 1925 probíhaly v Praze bouřlivé střety mezi studenty a řemeslnickou mládeží v okolí Klementina. Mladý Šmidinger se jako mnoho jiných do bojů zapojil, byl za to potrestán vyloučením z university a násilným odvedením na vojnu.
     Šmidinger, aby se vyhnul alespoň nejhoršímu ponižování, stal se nejprve seržantem, později to studiem techniky dotáhl na učitele na vojenské škole a na poddůstojnickou hodnost. Tehdy se však již naplno projevila jeho plicní choroba a z vojny byl propuštěn.
     Po propuštění z vojenské služby pokračoval Josef ve studiu bohoslovectví nejprve v Praze 
(1829 - 1832), později v Českých Budějovicích, kde byl také vysvěcen biskupem Arnoštem Konstantinem Růžičkou 25. července 1833 ve věku 32 let. Z dob jeho bohosloveckých studií se také datuje jeho členství v České Matici, kdy mezi svými spolustudenty verboval další členy a prodával české knihy.
     Pro chatrné zdraví nemohl po vysvěcení zastávat žádný církevní úřad, stal se proto v roce 1834 učitelem hlavní školy ve Strakonicích. Ještě téhož roku pak přijal místo vychovatele u barona 
F. Dlouhoveského - Chanovského v Němčicích
. Hlavně Šmidingerovou zásluhou se tento pak stal jedním ze zákl. členů České Matice. Později přijal Šmidinger místo vychovatele v rodině Veithově, v té době jedné z nejbohatších rodin v Čechách. 
 
 

     S rodinou Veithů často cestoval po jejích statcích, tím se rozšiřovalo i jeho pole působnosti po Čechách (Slansko, České Budějovice..) i Rakousku (Vídeň). V této době založil veřejnou knihovnu ve Strakonicích (r. 1843) a byl iniciátorem vzniku mnoha dalších (např. Němčice). V roce 1845 musel Šmidinger opustit své místo u Veithů. Šmidinger obdržel od Veithů penzi a bylo mu nabídnuto kaplanství, které ale nepřijal. Nějaký čas ještě pobýval na statcích Veithů u Sušice a koncem roku 1845 se stal vychovatelem v rodině vlasteneckého statkáře Šafaříka v Tažovicích na Strakonicku. V roce 1849 mu bylo nabídnuto místo výpomocného kněze na faře v Hostomicích pod Brdy. Nadále pokračoval v buditelské činnosti. Pro sbírku na stavbu Národního divadla odevzdal 5. 12. 1851 24 zlatých 27 krejcarů. Pro Matici Českou získal více než 400 členů a vybral asi 20 000 zlatých (což byla asi 1/5 základního jmění ). 
     Již 10. 5. 1844 byl zvolen za zásluhy o rozšíření Matice České za čestného člena. 
V únoru 1852 odjel do Prahy pro nové knihy. Byla značná zima a pršelo. Šmidinger onemocněl a přes obětavou a vzornou péči hostomických občanů i lékařů zemřel 2. února 1852.
Jeho závěť je dalším důkazem celoživotní snahy o šíření české knihy. Celé své jmění odkázal různým dobročinným organizacím a knihovně, kterou založil. Patřil mezi české buditele.
     Občané Hostomic měli snahu uctít památku pátera Šmidingera a na schůzi čtenářské besedy 
28. 3. 1883 bylo rozhodnuto o výstavbě pomníku. Na návrh p. Václava Albertýna byla ustanovena sedmičlenná komise. Nejprve bylo sehráno divadelní představení „Vesnický román“, které vydělalo 
29 zlatých 30 krejcarů. Občanská záložna přispěla darem 100 zlatých, Strakonická obec částkou 50 zlatých a město Hostomice 100 zlatých. Pomník byl slavnostně odhalen 16. srpna 1885.
     Závěť p. Šmidingera otištěná v časopise Blahozvěst dne 13. února 1852.

Datum poslední aktualizace: 15. Březen 2013 - 11:41