Cestopisné črty z levé a pravé kapsy. Proč asi tento název knihy? Je to jen náhodný výmysl nebo smysluplný záměr? První pokusy autora knihy o psaní cestopisných zápisků se datují do roku 1961, kdy uveřejnil několik článků v místních novinách Rozkvět Novojicka. Byl to popis jeho návštěvy ostrova Západních Slovanů, Rujany a ostrova Hiddensee v Baltském moři. Bylo to svědectví jeho prvního „výletu“ do zahraničí, tehdy ještě s partnerkou, později manželkou Olgou. V letech 1961 až 1976, až do jejího předčasného skonu, společně absolvovali ještě mnoho zahraničních cest, z nichž některé jsou zaznamenány v samostatných knihách autora, jiné dosud jen v rukopisných poznámkách, některé v této knize. Mezi ně patří črta z návštěvy muzea inkvizice v Limě v roce 1975 a neuvěřitelné zážitky geologa, loretánce Manuela Córdovy – Ríose, který byl zajat Indiány v peruánské džungli a po více než desetiletém zajetí se mu podařilo uprchnout. To je tedy obsahem první části knihy s názvem „Cestopisné črty z levé kapsy“.
„Cestopisné črty z pravé kapsy“ jsou již pozdějšího data. Protože v posledních dvou desetiletích minulého století autor knihy působil většinou v zahraničí a tyto zkušenosti a zážitky již popsal v samostatných knihách, v předkládané knize uvedené črty jsou zajímavými zážitky z jeho krátkých služebních cest v novém tisíciletí. Protože je geolog, ale i znalec některých jiných oborů, nejedná se v této knize jen o běžný cestovatelský popis navštívených zemí či lokalit, ale i o osobní postřehy a poznatky z návštěvy Velikonočního ostrova, kde se vyjadřuje k záhadě částečně pohřbených a po svazích posouvaných soch Moai, z návštěvy leprosária a Hemingwayova muzea na Kubě, z návštěvy Yucatanského poloostrova v Mexiku, kde se zabývá i otázkou zániku mayské kultury a vyjadřuje se k otázce konce světa dle mayského kalendáře. Velmi zajímavé jsou jeho postřehy z odborné návštěvy gigantického hydroenergetického díla Itaipú na řece Paraná v Brazílii a v Paraguay a z magických vodopádů Iguazú na řece Iguazú v Argentině. Jeho vyprávění o zvláštních zážitcích při návštěvě indiánské misie San Ignacio Mini v Argentině či z jeho humanitární mise při cestě do Gomelu v Bělorusku zní pochybovačně, ale jsou pravdivé. Autor zahrnul do této části knihy i osobní vyznání k cestovatelům Hanzelky a Zikmunda a složitou cestu vedoucí k udělení státního ocenění cestovatele a mořeplavce Eduarda Ingriše peruánskou vládou.
Kniha obsahuje u některých kapitol i vybrané pasáže z cestopisných zápisků jeho kolegy, geofyzika, docenta RNDr. Pavla Bláhy, DrSc a kapitolu světově uznávané dermatoložky MUDr. Hany Zelenkové, CSc, členky prestižního klubu H+Z, „Rok 2009 na cestách“, s níž autor knihy v posledním desetiletí absolvoval mnoho odborných zahraničních cest. Kniha je doplněna autorovou bibliografií a anotacemi jeho knih s cestovatelskou tematikou.