Po zemi do Bangladéše
8. prosince 2019 jsem sama převážně autostopem vyrazila do Asie. Přes Rusko a Kazachstán jsem pokračovala do Číny. Rychle jsem projela Sin-ťiang- digitálně i fyzicky represivní provincii, která mocí čínských úřadů postihuje místní Ujgury a pokračovala do hor do provincie Sečuán, kde mě například jeden mnich na stopu naložil do kufru a dovezl podívat se na největší buddhistickou akademii světa – Larung Gar. V čínských horách jsem zdolala Siguniangshan- hřeben 5276 a pokračovala dál přes Thajsko a Laos do Myanmy. Přes Indii jsem se dostala do Bangladéše, ve kterém jsem navštívila největší uprchlický tábor na světě. Mým cílem bylo vrátit se z Bangladéše po zemi zpátky do Česka, ale koronavirus rozhodl jinak, a tak jsem změnila plán a vyrazila do Nepálu. Během dvoutýdenního treku v horách jsem prožila oslavu Lhosar – Tibetský nový rok – a slavila ho spolu s místními. Čtyři měsíce mého cestování přerušil lockdown Nepálu, kde jsem zůstala „uvězněná“ dvanáct dní. Svět se uzavřel a místo po zemi jsem se do Česka vracela v dubnu repatriačním letem.
Nové e-knihy k vypůjčení
Nové audioknihy k vypůjčení
