… tisíc a jednu noc jí naslouchal. Jste-li staršího data narození (nebo je-li pro vás obvyklé se zajímat i o starší filmy a inscenace), jistě vám tato slova znějí hlasem Štěpánky Haničincové a víte zpaměti i to, že slavičí píseň ze zahrady zněla a jasmín voněl, svěží vánek vál… Nebo ty verše znáte z knížky „Pohádky z tisíce a jedné noci“ (1956) od Františka Hrubína.

Když jsme se 13. 5. 2024 sešli v obvyklé sestavě při Pondělním zastavení na pobočce Za Parkem, shodli jsme se, že právě Hrubínovo zpracování téhle podivuhodné tematiky je jedno z nejhezčích. Na ukázku jsme měli těch různých přepracování vystaveno několikero – např. vypráění Vladimíra Hulpacha „Pohádky tisíce a jedné noci“ z roku 2006 nebo výbor „Z pohádek Šahrazádiných“ z roku 1948. A jmenovali jsme si také to, co se dá najít na internetu v hrané nebo v animované podobě. Mimo jiné se tam dá vyhledat i film z roku 1974, v kterém výtvarník (a zároveň i režisér) Karel Zeman napodobil styl perských a arabských miniatur. Zpodobnil sedm dobrodružství námořníka Sindibáda. Hudbu složil František Belfín a komentář namluvil Jan Tříska. Co si přát víc?

Připomněli jsme si samozřejmě i legendární černobílý seriál z roku 1971, uváděný právě Štěpánkou Haničincovou. Měla jsem připravenou otázku, koho by kdo z nás v té době obsadil do klíčové role krásné a chytré Šahrazád, ale to bylo předem zodpovězeno, protože všichni přítomní tohle provedení pohádek z dětství pamatovali. Myslím ale, že by se to dalo uhodnout i bez téhle zkušenosti. Přece, kdo jiný by se více hodil než Hana Maciuchová?

Co bylo pro někoho novou informací, to byly podrobnosti o tom, co příběhu Šahrazád předcházelo. Král Šahrijár byl podle pověsti zklamán nevěrou své první ženy natolik, že se po její popravě po tři roky ženil každý den. Ani jsme neměli odvahu vypočítávat, kolik nevěst tím přišlo o život, jestli opravdu  každou z nich nemilosrdně nechal hned po svatební noci stít. A také náklady na neustálé oslavy by musely být nepředstavitelné.

A jak to bylo po těch tisíci dnech a nocí vyplněných posloucháním pohádek? Šahrazád přivedla před krále tři chůvy s třemi synky, kteří se jí za tu dobu narodili. Prosila, aby jim i nadále mohla být matkou. Král jí dal milost a ujistil ji, že už se takto rozhodl dávno sám od sebe, když poznal, jak je Šahrazád  moudrá, zbožná a věrná. Tak se to aspoň vypráví v knížce „Tisíc a jedna noc“, v prvním dílu z roku 2011, v překladu Felixe Tauera.

Jak je uvedeno na webu Databáze knih (viz zde), toto výjimečné dílo inspirovalo přední světové literáty a mělo velký vliv na evropskou uměleckou tvorbu. Od vydání prvního překladu do evropského jazyka uplynulo již 300 let. Výběr námětů je široký, od krátkých anekdot po legendy, které prostým posluchačům dávaly naději, že na každého někde čeká bohatství a štěstí.

Příběh o moudré Šahrazád je spolu s několika dalšími pohádkami z celé sbírky nejstarší a pochází z Indie. Další příběhy vznikly v Persii (tedy v dnešním Íránu) a později se pohádky dostaly i do Iráku a do Egypta. První překlad do arabštiny vznikl v roce 1279. Svou nynější podobu získala sbírka v 16. století. U nás vyšla v roce 1860 kniha Josefa Pečírky „Tisíc a jedna noc“ a potom řada dalších. Kompletního překladu se ujal v letech 1928 až 1934 výše zmíněný Felix Tauer (1893–1981).

Bylo by rozhodně zajímavé seznámit se s touto slavnou sbírkou v její úplnosti. Příběhy, které známe v podobě přizpůsobené malým dětem, jsou přece jenom hodně ochuzené. Přesto mají svůj velký půvab, a to i pro dospělé čtenáře. Když jsme se v závěru našeho setkání loučili, všichni jsme se na tom shodli. A ještě znovu jsme se poddali okouzlení, když jsme si naposled přerecitovali Hrubínovy verše:

Dlouho a dlouho králi vyprávěla,

Tisíc a jednu noc jí naslouchal,

Slavičí píseň ze zahrady zněla

A jasmín voněl, svěží vánek vál,

Za slovem slovo bzučelo jak včela;

Čím dál tím více spokojen byl král.

Alena Hrdličková, napsáno v květnu 2024