Literární zajímavosti

Od máje až do máje...

… kdo si s námi zahraje?

Slyšeli jste někdy o slečně, na jejímž čepci sedávali lelci, vrabci a rehci? Myslíte, že jí to vadilo? Nevadilo – byla přírodě přátelsky nakloněná:

… Řekla: „A je to nehezké?“

Veškeré ptactvo nebeské

je vřele vítáno na mém čepci.

Srp – prst – vlk…

Kdo by neznal půvabné lidové jazykolamy typu „Strč prst skr krk“? Před mnoha lety jich jihočeská hudební skupina Bobři (vítěz Porty z roku 1978) dokonce několik zhudebnila – viz zde („… Na cvičišti čtyři svišti piští, těším se na lekci příští…“). Inspirovala mě tehdy k vytvoření celého příběhu, v němž se nevyskytují žádné samohlásky. Něco takového jde snad jen v naší milé češtině:

A-E-I-O-U a OU, pěkně věta za větou

K tomu nejlepšímu, co se líbilo účastníkům Úterního zastavení věnovanému slovním hříčkám, patřila 10. 1. 2023 na pobočce Za Parkem báseň „Škála“ od Konstantina Biebla ze sbírky "Zlatými řetězy" (1926). V každé řádce jsou jen slova obsahující jedinou samohlásku: i-e-o-a-u-ou. A aby toho bylo k samohláskám víc, připomněli jsme si i píseň "Nastává máj" od Zdeňka Svěráka nebo veselé dětské obměny lidových písniček (třeba "Halka madraaká... nesedevej e peteke... v prtrcr sr vrdr trčr...").

Rande s knihou naslepo - tradiční únorová akce v knihovnách

Znáte hru „Rande naslepo“? Dalo by se jí říkat třeba i „Zajíc v pytli“ nebo „Na koho to slovo padne…“ nebo ještě nějak jinak, jak by si kdo vymyslel. Při téhle hře si vybíráte překvapení. Dohodne se třeba skupinka lidí a pak si dají po dvojicích schůzku (rande) tak, že si nevybírají podle svého, ale podle losu. A takhle to jde i s knížkami. V jedné knihovně jednou vymysleli, že v únoru, kdy se slaví svátek sv. Valentina, by se hodilo nabídnout takovouhle zábavu čtenářům.

Na výstavě "Vojtěch Kubašta - geniální ilustrátor" v Blatné

Lednový výlet pořádaný pod hlavičkou pobočky Šmidingerovy knihovny Za Parkem a strakonické Základní organizace Českého svazu ochránců přírody (7. 1. 2023) jsme směřovali jednak k nově opravenému kostelu v Paštikách, jednak do blatenského muzea na výstavu Vojtěcha Kubašty. Tu jsme si zvolili proto, že si Kubaštova prostorová leporela a betlémy všichni pamatujeme z dětství a máme je velmi rádi. Obdivujeme jeho um a nápaditost a těšilo nás, že se můžeme o něm dovědět i něco nového. Ne všichni jsme například věděli, že vystudoval původně architekturu.

Písmenkovky a jiné slovní hry – téma Zastavení 10. 1. 2023

Většina akcí typu literárních Zastavení, pořádaných Šmidingerovou knihovnou, se týká života a díla jednotlivých spisovatelů. Někdy ale je ten pravý čas pro širší téma, tak jako tomu bylo třeba v prosinci 2022 (vánoční motivy). A protože zimní volno vyšlo tentokrát hodně krátké, co takhle si jej navýšit po Novém roce uprostřed všech povinností a vážných starostí Zastavením vysloveně hravým a veselým? Jak nás učí lidová moudrost - odpočinek od práce nezdržuje, naopak. Podobá se broušení kosy, díky němuž jde pak sečení rychleji a lépe.

Povídky Oty Pavla – láska na celý život

Povídky Oty Pavla, to je láska na celý život. Přečtete si jich několik ve studentském věku, necháte se jimi okouzlit - a už vám to zůstane. Při Úterním zastavení, které se konalo 10. 5. 2022 na pobočce Šmidingerovy knihovny, se na tom shodli všichni účastníci. Když se k takovému čtení po dlouhém čase vrátíte, octnete se zase v těch mladých letech, tak stejně, jako když ucítíte známou vůni nebo uslyšíte oblíbenou melodii. Cokoliv, co souvisí, se vám vybaví i s podrobnostmi.

O splněném snu Jiřího Trnky

„… Všechno, co je v tom odvětví dobrého, s ním musí počítat. Nemusí z něj vycházet, může ho i popírat. Ale nemůže ho obejít…“ Tahle slova Jana Wericha patří Jiřímu Trnkovi (24. 2. 1912 – 30. 12. 1969) a jeho významu pro loutkový film. Stejný názor sdílely i nejrůznější světové poroty, když udílely výsledkům Trnkovy práce jednu cenu za druhou.