Sedmička je prý číslem plnosti. Proč vlastně zrovna ona, to by se dalo dohledat v literatuře a bylo by to jistě zajímavé, zjistit si k tomu nějaké podrobnosti. Nebo co by šlo, to by bylo popovídání s někým, kdo se vyzná. Díky svému knihovnickému povolání s tím mám ty nejlepší zkušenosti. Za pultem půjčovny se to dobře pozná, čím se kdo zabývá. I to, je-li ochotný a s chutí se o poznatky dělí.

Na tu sedmičku by šlo se zeptat například pana Jiřího Wagnera, to se dá odhadnout podle toho, kolik si půjčuje knížek právě z oblasti dějin. A i v časopisu Šmidingerovy knihovny Kompostu se ve svých článcích často historií zabýval. Počínaje číslem 1/2023 nám v každém dalším až do dvanáctky přiblížil původ názvů jednotlivých měsíců. Nebo ročník 2021 (lednové číslo viz zde) - ten byl věnován meteorologickým jevům, hlavně extrémním, tak jak to bylo v dobovém tisku zaznamenáno a pan Wagner si dal tu práci, že ty údaje vyhledal a ve svých článcích uvedl. Meteorologie je jeho velkým koníčkem, a tak do horažďovického měsíčníku Obzoru pravidelně posílá (spolu s dalšími články na nejrůznější témata) svá pozorování (viz např. v čísle 1/2024). Někdy (např. v č. 2/2022) je uveřejnil i v Kompostu.

Do Kompostu č. 2/2018 napsal pan Wagner o tom, že ho pozorování počasí baví už dlouhá léta. A také měření vydatnosti a teploty vody pramene u Sv. Anny u Horažďovic. Protože ale taková čísla nezaznamenají náladu přírody, náladu dané chvíle, doplňuje si svá měření ještě kratičkými básničkami na 17 slabik, kterým se říká haiku. Vymýšlí si je venku, zapamatuje si je a doma pak zaznamená. Od zmíněného čísla 2/2018 až do prosincového 2024 výběr z těch nejlepších posílal spolu s pěknými fotkami i nám, čtenářům Kompostu. Od nynějška už v tom pokračovat nebude, ale díky archivu všech našich čísel se můžeme vracet k těm starším a podle příslušných ročních dob si je vyhledávat a potěšit se jimi.

Kromě toho jsme měli haiku i v čísle 1/2012, což bylo naše úplně první. Autorkou článku s ukázkami těchto krátkých básní byla tehdy Petra Tůmová. V létě 2022 jsme oslavili haiku také v rámci našich literárních Zastavení (7. 6.). Pan Wagner tam byl tehdy osobně, připomněli jsme společně i další autory, např. Romana Szpuka, Jiřího Hájíčka nebo Petra Petříčka, a protože se sešli samí fandové poezie, hned jsme si skládání haiku i sami vyzkoušeli (viz ukázky zde).

Zvláštní pozornost si ovšem zasloužil Macuo Bašó (1644-1694), jeden z největších klasiků tohoto žánru (více viz např. zde). A už jsme zase u historie. Slovy pana Wagnera, tahle básnická forma vznikla v dávných dobách v Japonsku. Prostými slovy má zaznamenat nepatrný přírodní detail, zobrazit „celý svět v kapce rosy“. A na každé haiku by se mělo poznat aspoň přibližně, v jaké roční době byla napsána. Jak jste se mohli přesvědčit, haiku pana Wagnera tomuto „zadání“ plně odpovídají.

Také vám připadá, že haiku se dá přirovnat k fotografii? Jde o záznam určitého okamžiku, jeho nálady. Ve verších klasické formy (5-7-5 slabik ve třech řádcích) by se to dalo vyjádřit asi takhle nějak:

Sedmnáct slabik

Procítěný okamžik

Haiku je tady!

Určitě nemluvím jen za sebe, když vychválím haiku pana Wagnera jako jedny z nejlepších, které znám. Celých sedm let jsem se každý měsíc z nich těšila a vy, čtenáři, jistě také. Svůj velký vděk a poděkování tedy na závěr připojuji za nás za všechny!

Alena Hrdličková, napsáno v prosinci 2024