Co myslíte, najdou se mezi verši Jana Skácela i nějaké veselé? Tahle otázka byla první ze všech, které se ozvaly při únorovém Úterním zastavení, pořádaném ke 100. výročí básníkova narození pobočkou Šmidingerovy knihovny Za Parkem. Odpověď byla kladná – stačilo přednést úryvek ze sbírky Básně pro děti:
... Oceán tichý byl jak laň
a po něm plaval plavčík Jan.
A kde se vzala, tu se vzala,
velryba k němu připlavala
a on ji na nos políbil.
Zkušený plavčík nelíbá
na širém moři velryba
a s velrybou je také potíž.
Hle, co se stalo náhle totiž
velryba zívla velmi zjevně
a plavčík Jan už nebyl zevně.
Najednou celý uvnitř byl...
Účastníkům se to líbilo, zasmáli se a ptali se hned zase na další podrobnosti. Například na to, jestli měl Jan Skácel děti, sourozence… Děti neměl, ale přátelil se s nimi a třeba ve sbírce drobných próz „11. bílý kůň“ o nich mluví moc hezky a s velkým porozuměním. Zato měl sourozence, a to mladšího bratra Petra. Na něj by přišla řeč tak jako tak, protože při všech Zastaveních mám vždycky připraveny tipy na zvlášť dobré prameny informací o dané osobnosti, přičemž o Janu Skácelovi byl natočen nádherný krátký pořad právě s jeho bratrem. Podíváte-li se na youtube, najdete jej pod názvem „Růžemi navštívený“ (viz zde).
Bylo by hezké vidět takto naživo i samotného Jana Skácela, ale žádný takový záznam se mi najít nepovedlo. Jen jeho slova, pronesená při setkání s diváky a připomenutá Jiřím Pavlicou (zde):
„… Myslím, že pravda je krása. Krása musí být pravdivá a pravda musí být krásná, má-li smysl. Ale pravda je velice složitá věc. Já hrozně nemám rád lidi, kteří si myslí, že mají pravdu, a svoji pravdu potom prosazují. Já si myslím, že nikdo nemá pravdu a že vlastně ani nikdo nesmí mít pravdu. Ale co musíme, musíme celý život o pravdu usilovat. Pravda je něco, co je v neustálém pohybu a neustálém vývoji. Kolik zla napáchali lidé, kteří se domnívali, že mají pravdu…“
Pořad se najde v archivu Českého rozhlasu, je z cyklu „Úžasné životy“ a mohu jej jedině doporučit. Je dobře, že byl připraven právě Jiřím Pavlicou, protože snad nikdo neudělal pro přiblížení veršů Jana Skácela široké veřejnosti více než právě on. Znáte písně, které vyšly na cédéčku „O slunovratu“? Asi vůbec nejznámější z nich je Modlitba za vodu. Nebo Krátký popis léta, Sonet o lásce a modrém portugalu, Naděje s bukovými křídly… Už jen samy ty názvy jsou krásné. A když se s verši spojila hudba v podání Hradišťanu, mnozí z posluchačů jen žasli, že je něco takového vůbec možné. Při Úterním zastavení se ukázalo, že právě i návštěvníci knihovny tohle cédéčko znají, zato ale objevem pro všechny přítomné byly klipy k jednotlivým písním, které se dají také najít na youtube (zde). Když jsem o nich vyprávěla, jak citlivě a zajímavě je to všechno natočené a že stojí za to si to doma vyhledat a podívat se, všichni se rozhodli to vyzkoušet a dodatečně jsem se pak dověděla samé nadšené ohlasy.
Jako obvykle jsme si mezi sebou řekli, co kdo má právě od Jana Skácela nejraději. Za sebe jsem jmenovala, z těch méně známých, například „Sonet jako talisman“, „Modlitba stará – stará!“, „Stopadesátý sonet o jaru“, „Březen“, „Kvetoucí alej“, „Sonet o červencové noci na Vysočině“, „Chvíle“, „Večer“, „Uprostřed léta“… Jsem ve výhodě, že znám díky svému knihovnickému povolání hodně veršů zpaměti, a tak je mám pořád při sobě…
Toho se možná někdo bojí, když se rozhoduje, jestli se někdy na některé Zastavení vypravit. Že by musel něco předvést nebo se musel svěřovat, co na něj jak působí a co tím chtěl básník říci. Skoro všichni máme na tohle špatné vzpomínky ze školy, kdy se něco podobného odehrávalo při češtině před tabulí. Při Zastaveních je to ale úplně jiné. Sejdou se spřízněné duše, je dobrá nálada, a kdo má chuť, rád a sám od sebe dá ostatním za sebe tipy. A kdo nechce, ten samozřejmě nemusí. Někdo jen poslouchá, někdo se rozpovídá, něco zarecituje nebo převypráví… Nejlepším výsledkem je potom to, že se rozdají knížky připravené k tématu a skoro každý si aspoň jednu odnese domů, protože „chytil slinu“…
Už se těším na další Zastavení. Bude také k výročí, a sice J. A. Komenského (nar. 28. 3. 1592). A víte, že o něm právě Jan Skácel napsal výstižné čtyřverší? Tím bychom mohli příště začít:
laskavý Jan Amos Komenský
dovedl slova jako krásné kvítí sázet
říkal nám: buďte ratolestí u studnic
buďte ratolestí rostoucí až na zeď
Alena Hrdličková, napsáno v únoru 2022