Na výstavě "Vojtěch Kubašta - geniální ilustrátor" v Blatné

Lednový výlet pořádaný pod hlavičkou pobočky Šmidingerovy knihovny Za Parkem a strakonické Základní organizace Českého svazu ochránců přírody (7. 1. 2023) jsme směřovali jednak k nově opravenému kostelu v Paštikách, jednak do blatenského muzea na výstavu Vojtěcha Kubašty. Tu jsme si zvolili proto, že si Kubaštova prostorová leporela a betlémy všichni pamatujeme z dětství a máme je velmi rádi. Obdivujeme jeho um a nápaditost a těšilo nás, že se můžeme o něm dovědět i něco nového. Ne všichni jsme například věděli, že vystudoval původně architekturu. A to ještě mohlo dopadnout i tak, že by byl právníkem, protože si to přál jeho otec. Nadaný mladík naproti tomu chtěl jít na výtvarnou akademii, a tak volba studia na ČVUT byla jistým kompromisem. Zde vyučoval mezi jinými výbornými profesory i historik umění Václav Vilém Štech, velký znalec a milovník staré Prahy, a protože i Vojtěch Kubašta měl naši metropoli velmi rád, jistě si v tom dobře rozuměli.

Za II. světové války vyvstala potřeba zachytit podobu nejdůležitějších historických památek – a to byla pro V. Kubaštu příležitost uplatnit jak výtvarné nadání, tak mimořádnou prostorovou představivost a paměť. Dokázal zpodobňovat jednotlivé budovy netradičně tak, jako kdyby měl k dispozici letecké snímky, a přitom si jejich vzhled viděný z ptačí perspektivy pouze odvozoval podle toho, co viděl při jejich běžných prohlídkách.

Po válce se otevřely nové možnosti odbytu českého zboží v cizině, což si vyžádalo tvorbu reklamních textů a obrázků. Některé z těch Kubaštových měly už tehdy podobu jednoduchých trojrozměrných útvarů, které dokázaly po otevření dvojlistu překvapit a pobavit – a hlavně si je každý snadno zapamatoval. Od nich už potom vedla přímá cesta k „plastickým“ leporelům a betlémům. Vojtěch Kubašta je nazýval „hýbačky“, protože nabízely čtenářům navíc i možnost oživení postaviček podle vlastního přání, tak aby se pohupovaly, odněkud vykoukly, po něčem se natáhly a podobně. Něco podobného znali lidé už dříve v historii (astrologické kotouče, loutkové metamorphosis, lékařské knihy s odklápěcími ploškami atd.), ale snad nikdy a nikde to nikdo neuměl tak dobře a s takovým vkusem a humorem. A to ani před Vojtěchem Kubaštou, ani po něm. Žil v letech 1914-1992 a ve svých ilustracích a jiných dílech zachytil nejen svou dobu v naší zemi, ale i mnoho pozoruhodných motivů z historie a z ciziny.

Vydělávání valut bylo ve státním zájmu, a tak když vyšlo najevo, že cokoliv od V. Kubašty má v cizině úspěch, bylo rozhodnuto toho maximálně využívat. Takřka všechno z jeho tvorby se tedy začalo překládat a vyvážet a jen něco málo vyšlo (už dříve nebo i v té samé době) také česky u nás. Málokdo dnes ví například to, že V. Kubašta byl první, kdo u nás ilustroval legendárního "Medvídka Pú" (autor: A. A. Milne) nebo "Vejce a já" (od Betty MacDonaldové). Pokud jde o vydávání jeho nápaditých knížek pro děti, počítalo se naštěstí s mimořádně velkými náklady, a tak skoro každé dítě generace padesátých a šedesátých let znalo leporela "Domeček plný koleček" a "Cvrček a mravenci" s proseknutými otvory. V mnoha domácnostech se také schovávaly a každý rok vystavovaly plastické betlémy a dokonce se dá říci, že pro někoho to bylo po celá léta to hlavní, co mu takzvaně "dělalo Vánoce". 

 

Je až neuvěřitelné, kolik knih a jiných výtvarných prací v cizině od V. Kubašty vyšlo. Odhaduje se, že 35 milionů, a to v 36 jazycích! V šedesátých letech dokonce projevil zájem o spolupráci s ním i slavný Walt Disney. V. Kubašta měl jeho dílo rád, a tak se s nadšením ujal technického provedení několika "hýbaček" (anglicky „pop-up“) s obrázky z Disneyových knih a filmů. Z pohledu českých čtenářů nejsou zdaleka tak hezké, jako kdyby byly V. Kubaštou i ilustrované, ale v USA měly samozřejmě velký ohlas. A navíc budilo úžas, jak rychle a snadno vznikly ve srovnání s pokusy Američanů. 

 

V Čechách se takovéto zahraniční úspěchy nijak neoslavovaly a jméno V. Kubašty nebylo příliš známé, ale jemu to vyhovovalo. Nemusel být členem svazu umělců a KSČ, pracoval si po svém a tím hlavním pro něj tak jako tak byla spokojenost nejmenších čtenářů. Měl dcery Helenu (nar. 1945) a Dagmar (1948) a dovoloval jim hraní v místnosti, kde tvořil, při práci si s nimi povídal a večer jim četl, vodil je na procházky po milované staré Praze a měl s nimi velmi hezký vztah. A vůbec měl rád všechny děti. Další jeho velkou láskou byla hudba W. A. Mozarta. Když bylo v roce 1956 dvousté výročí Mozartova narození, vzniklo při té příležitosti dvanáct barevných litografií. Exportovala je Artia, tak jako i ostatní Kubaštovo dílo. Přitom ale v publikaci vydané v roce 1973 k dvacetiletému výročí činnosti tohoto nakladatelství nebyl jeho nejúspěšnější autor zmíněn ani jednou, jako kdyby vůbec neexistoval.

Některé tituly vydal také Albatros, a sice „Už vím proč“ (dva díly) a „Zákulisí velkoměsta“. Texty v nich jsou od Heleny a Eduarda Škodových. Mnohé z Kubaštových knih vycházejí znovu a jsou ještě i teď k sehnání. Jiné se najdou v antikvariátech. Ty starší, které mají často cizojazyčnou podobu, pocházejí nejen ze zahraničí, ale i z Velkého Šenova, Brtníků a Nepomuku, kde se tiskly a kompletovaly a kde se daly získat zlevněné kazové kusy. Kubaštovi příznivci mají doma celé sbírky takových cenností a s radostí ještě dokupují vše, co je znovu v prodeji. To platí i na pana Jana Marouška, od nějž pocházejí ukázky zapůjčené nyní do Blatné. Výstava potrvá ještě do 28. 1. 2023. A někdy během letošního roku, zřejmě na podzim, se můžeme těšit na velkou akci v Praze v Mánesu, k níž se chystá Kubaštův vnuk Roman.

K nejpozoruhodnějším Kubaštovým dílům patří plán Mekky (vytvořený v roce 1977 do Íránu) nebo titul „Jak Kolumbus objevil Ameriku“, sloužící v některých zemích jako učebnice. Prostorových leporel vytvořil více než stovku, dále je potřeba připočítat i nejrůznější plakáty, loga, pohlednice, mapky, prospekty, adventní kalendáře, nálepky, jízdní řády, jídelní lístky, novoročenky, ručně kolorované cykly na pražská témata... A také ilustrace do časopisů, jako byl Junák, Pionýrská stezka, Věda a technika mládeži nebo ABC. Zkrátka, snad každý se někdy s jeho obrázky setkal a potěšil, jen se třeba nezajímal o jméno autora nebo jej rychle zase zapomněl. Blatenská výstava je jednou z těch, které si daly za cíl to napravit. Podobně tomu bylo mj. v roce 2018 v Písku. A už se objevily i žádanky na vypůjčení těch knížek, které máme ve fondu ŠK. Je vidět, že účastníky výletu téma patřičně zaujalo – a máme z toho jako organizátoři velkou radost. Jen je škoda, že se nezúčastnil nikdo s dětmi. Doufáme ale, že mladé rodiny čtenářů zaujme výstavka knížek V. Kubašty z fondu ŠK na pobočce Za Parkem a že se někdo z nich ještě stihne do Blatné do muzea vypravit.

Alena Hrdličková, napsáno v lednu 2023