Velký zastánce dětí Zdeněk Matějček
Ve škole se pravidelně připomínají výročí různých osobností a využívá se toho při výuce. Dobře se to hodí, že se o někom v tu dobu více mluví v televizi, píše na internetu a podobně. Na některé z význačných umělců nebo třeba vědců ale řeč nijak často nepřijde. Ne, že by to nestálo za to, ale zkrátka všechno se probírat nedá.
Kdo by neznal půvabné lidové jazykolamy typu „Strč prst skr krk“? Před mnoha lety jich jihočeská hudební skupina Bobři (vítěz Porty z roku 1978) dokonce několik zhudebnila – viz zde („… Na cvičišti čtyři svišti piští, těším se na lekci příští…“). Inspirovala mě tehdy k vytvoření celého příběhu, v němž se nevyskytují žádné samohlásky. Něco takového jde snad jen v naší milé češtině:
K tomu nejlepšímu, co se líbilo účastníkům Úterního zastavení věnovanému slovním hříčkám, patřila 10. 1. 2023 na pobočce Za Parkem báseň „Škála“ od Konstantina Biebla ze sbírky "Zlatými řetězy" (1926). V každé řádce jsou jen slova obsahující jedinou samohlásku: i-e-o-a-u-ou. A aby toho bylo k samohláskám víc, připomněli jsme si i píseň "Nastává máj" od Zdeňka Svěráka nebo veselé dětské obměny lidových písniček (třeba "Halka madraaká"...).
Znáte hru „Rande naslepo“? Dalo by se jí říkat třeba i „Zajíc v pytli“ nebo „Na koho to slovo padne…“ nebo ještě nějak jinak, jak by si kdo vymyslel. Při téhle hře si vybíráte překvapení. Dohodne se třeba skupinka lidí a pak si dají po dvojicích schůzku (rande) tak, že si nevybírají podle svého, ale podle losu. A takhle to jde i s knížkami. V jedné knihovně jednou vymysleli, že v únoru, kdy se slaví svátek sv. Valentina, by se hodilo nabídnout takovouhle zábavu čtenářům.
Lednový výlet pořádaný pod hlavičkou pobočky Šmidingerovy knihovny Za Parkem a strakonické Základní organizace Českého svazu ochránců přírody (7. 1. 2023) jsme směřovali jednak k nově opravenému kostelu v Paštikách, jednak do blatenského muzea na výstavu Vojtěcha Kubašty. Tu jsme si zvolili proto, že si Kubaštova prostorová leporela a betlémy všichni pamatujeme z dětství a máme je velmi rádi. Obdivujeme jeho um a nápaditost a těšilo nás, že se můžeme o něm dovědět i něco nového. Ne všichni jsme například věděli, že vystudoval původně architekturu.
Většina akcí typu literárních Zastavení, pořádaných Šmidingerovou knihovnou, se týká života a díla jednotlivých spisovatelů. Někdy ale je ten pravý čas pro širší téma, tak jako tomu bylo třeba v prosinci 2022 (vánoční motivy). A protože zimní volno vyšlo tentokrát hodně krátké, co takhle si jej navýšit po Novém roce uprostřed všech povinností a vážných starostí Zastavením vysloveně hravým a veselým? Jak nás učí lidová moudrost - odpočinek od práce nezdržuje, naopak. Podobá se broušení kosy, díky němuž jde pak sečení rychleji a lépe.
Povídky Oty Pavla, to je láska na celý život. Přečtete si jich několik ve studentském věku, necháte se jimi okouzlit - a už vám to zůstane. Při Úterním zastavení, které se konalo 10. 5. 2022 na pobočce Šmidingerovy knihovny, se na tom shodli všichni účastníci. Když se k takovému čtení po dlouhém čase vrátíte, octnete se zase v těch mladých letech, tak stejně, jako když ucítíte známou vůni nebo uslyšíte oblíbenou melodii. Cokoliv, co souvisí, se vám vybaví i s podrobnostmi.
„… Všechno, co je v tom odvětví dobrého, s ním musí počítat. Nemusí z něj vycházet, může ho i popírat. Ale nemůže ho obejít…“ Tahle slova Jana Wericha patří Jiřímu Trnkovi (24. 2. 1912 – 30. 12. 1969) a jeho významu pro loutkový film. Stejný názor sdílely i nejrůznější světové poroty, když udílely výsledkům Trnkovy práce jednu cenu za druhou.
Co říci na začátku zprávy o Zastavení nad dílem Jana Amose Komenského? Postupujeme i při jiných akcích ŠK od známého k neznámému a od jednoduchého ke složitějšímu - a tentokrát samozřejmě také, tím spíš, že jde o zásady prosazované právě Janem Amosem. Co o něm víme všichni, kromě toho, že to byl učitel národů? To bylo už za jeho časů vystiženo čtyřverším Francise Quarlese, které bylo připojeno k portrétu pořízenému Václavem Hollarem:
„Hle vyhnanec, jenž v Božích službách byl
a zlobnou sílu sudby okusil.
Máte-li rádi akce strakonické Šmidingerovy knihovny, možná jste 18. 6. 2018 viděli i Vícehlasy č. 13, jejichž hosty byli Miloň Čepelka (nar. v roce 1935) a Petr Brukner (1943). Nebo jste si mohli pustit jejich záznam na internetu (viz zde). Sál byl tehdy zaplněný do posledního místa a i závěrečný bouřlivý potlesk doložil oblíbenost obou pánů a vůbec celého souboru Divadla Járy Cimrmana. Aby toho nebylo málo, obsahuje fond ŠK od obou umělců i knížky.