… kdo si s námi zahraje?
Slyšeli jste někdy o slečně, na jejímž čepci sedávali lelci, vrabci a rehci? Myslíte, že jí to vadilo? Nevadilo – byla přírodě přátelsky nakloněná:
… Řekla: „A je to nehezké?“
Veškeré ptactvo nebeské
je vřele vítáno na mém čepci.
Díky panu Learovi, který nám o ní vydal svědectví (a překladateli Antonínu Přidalovi), se z toho můžeme radovat i my, ačkoliv žijeme o dvě století později. 12. května to bude 211 let, co se Edward Lear narodil, a to jako předposlední (dvacáté!) dítě z rodiny žijící v Londýně. Byl šikovným kreslířem a chtěl být ilustrátorem přírodovědných knih. První z nich, o papoušcích, vydal už ve svých devatenácti letech. Nakonec se ale proslavil jako autor knížek pro děti a hlavně jako hravý tvůrce bláznivých kreseb a neméně podivných básní. Takových, jejichž první dva řádky se rýmují mezi sebou a druhé dva také, načež pátý řádek naváže na první (= schéma a, a, b, b, a). Skládání takových veršů se v Anglii provozuje od 17. až dodnes a říká se jim limeriky. Obvyklý je překvapivý (nejlépe i legrační) obsah v duchu nonsensové poezie.
Ve fondu naší knihovny máme limeriky od několika autorů a je to milé čtení. Člověk si nad ním automaticky začne něco ve stejném duchu vymýšlet sám a baví se tím pádem nadvakrát. V knihovnách a ve školách se konají na to téma různá setkání a mohlo by být v rámci Úterních zastavení někdy nějaké i u nás – a tak mě napadlo uspořádat nejdříve u nás na pobočce Za Parkem výstavku (v termínu od 10. 5. do 10. 7. 2023) a příspěvky z ní potom použít. Dokonce jednoho nápaditého autora znám už předem – pana Jiřího Wagnera. O něm vím, že limeriky píše, a to i s přírodními motivy, které se hodí pro pobočku Za Parkem obzvlášť. A pokud by se přidal i někdo z vás s dalšími příspěvky, tak tím lépe.
Otevírací doba pobočky je PO a ČT 13-18 hod., ST 8-12, ve středu 14. 6. a v pondělí 3. 7. bude na pobočce Za Parkem z provozních důvodů zavřeno. Mailová adresa: alena.hrdlickova@knih-st.cz. Téma je dáno tím, jak je kd založený. Přírodní motivy, nanačené názvem akce, nejsou podmínkou, ale byly by vítané. Protože: Květen zve do přírody, příroda sbírá body. Kytky, ptáčci – krása! Srdce snílka jásá. Kdo nesní, jde jásat do hospody…
Dalším vděčným tématem by mohly být dejme tomu příhody bláznivých dědečků z různých obcí (v duchu knížky Jiřího Žáčka „99 dědečků a jedna babička : 100 limeriků k poctě Edwarda Leara“ – komentáře a ukázky viz zde). Kdybychom se zaměřili na Strakonicko, vznikl by z toho netradiční místopis plný svérázných „rodáků“. Třeba:
Můj dědeček z Drachkova
zval nás často na kola.
Oháněl se Svatou Annou,
k ní se to prý stoupá samo.
Zvlášť když máte místo kola eroplán.
Ve zmíněné knížce Jiřího Žáčka je pěkně vystiženo i to, co se týká mimo jiné samotných limeriků – že někdo si něco přečte se zájmem a hned dostane chuť si to také vyzkoušet, jiný mine totéž bez povšímnutí. Byl totiž jeden dědeček z Nové Vsi pod Pleší, a ten si předsevzal, že všechny potěší – „A když je těšil, řekli mu: Nešil! Potěšit všechny je ze všeho nejtěžší!“
Nám na pobočce úplně postačí udělat radost jeden druhému. A tak tedy:
Limerik je báseň pro zábavu. Má snad patu, ale nemá hlavu. Zrýmuješ-li a, a, b, b, a, tak jak nám to velí klasika, pošli nám svůj výtvor na výstavu.
Je vám blízká naše tematika? Cokoliv, co přírody se týká? Těším se, že z vašich slok poskládáme celý rok. Budeme se rochnit v limerikách!
Alena Hrdličková, napsáno v dubnu 2023