K tomu nejlepšímu, co se líbilo účastníkům Úterního zastavení věnovanému slovním hříčkám, patřila 10. 1. 2023 na pobočce Za Parkem báseň „Škála“ od Konstantina Biebla ze sbírky "Zlatými řetězy" (1926). V každé řádce jsou jen slova obsahující jedinou samohlásku: i-e-o-a-u-ou. A aby toho bylo k samohláskám víc, připomněli jsme si i píseň "Nastává máj" od Zdeňka Svěráka nebo veselé dětské obměny lidových písniček (třeba "Halka madraaká... nesedevej e peteke... v prtrcr sr vrdr trčr..."). Jakožto knihovnice a milovník češtiny v jedné osobě, měla jsem toho v zásobě plno. K tomu, co mám sama nejradši, patří povídka Wabiho Daňka se samými E z knihy „Potlach aneb Čaj s příchutí jehličí a rumu“ („…. Hle, přes zelené meze se sem žene Fred. Dere se lesem, nehledě sem, neb sem. Keře nekeře, kde přejde, zeje seč…“). A také pohádka "O poštovním holubovi" od Františka Nepila z jeho dnes už málo známých "Pohádek z pekelce". Možná si na to někdo z vás z dětství pamatuje, jak si rozzlobený holoubek stěžoval na hlučné venkovany: "Ťucho... ťucho, nebo mi prubudíte muje huloubátka, murcec muzec!" A protože si také ráda s naším tvárným jazykem pohrávám, zakončila jsem celý večer svojí souhláskovou hříčkou o Dr. Smžovi (viz zde) a samohláskovou říkačkou o vlčákovi Alanovi:

Tralalala lalala,

napsala nám prabába.

Nazvala nás „mláďata“

a zvala nás na Blata.

Zvala: „Tradá k nám!

Já vám zlaťák dám.

Zlaťák na psa, hafana,

na vlčáka Alana.“

A tak chvátám tam,

ač tam chvátám sám.

Tralalala, sláva,

prabába nám přála.

Zastala nás zdráva,

šťastná, dravá, smavá.

Náramná a krásná.

A dala nám na psa!

A tak mám psa Alana!

Mává na nás packama,

hafá na nás: „Haf…“,

tak jak žádá mrav.

Hafá nadvakrát:

„Baf!“ a „Mám vás rád!“

A já mám rád Alana.

Zlatá, zlatá prabába.

Má prabába Anka,

Anka Alaňanka!

Veselme se, leč,

mějme srdce též,

mějme v těle čest,

nesme, nesme zvěst:

přislíbím jí svícínky,

přislíbím jí bylinky.

Novou jupku z ÚLUV,

prostou, modrou, z klůcků.

Juchuchuchů! Juchů!

Modrou jupku z Úpice,

že jsme vděční velice…

………………………

Písmenka se rozutekla, „Na shledanou,“ nám všem řekla. „Děkujeme nastokrát. Přijďte si zas někdy hrát!“

………………………..

Pozn.: ÚLUV je bývalé Ústředí lidové umělecké výroby, kde se dříve často nakupovaly dárky.

Alena Hrdličková, napsáno v lednu 2023