Kdo by neznal půvabné lidové jazykolamy typu „Strč prst skr krk“? Před mnoha lety jich jihočeská hudební skupina Bobři (vítěz Porty z roku 1978) dokonce několik zhudebnila – viz zde („… Na cvičišti čtyři svišti piští, těším se na lekci příští…“). Inspirovala mě tehdy k vytvoření celého příběhu, v němž se nevyskytují žádné samohlásky. Něco takového jde snad jen v naší milé češtině:

K tomu nejlepšímu, co se líbilo účastníkům Úterního zastavení věnovanému slovním hříčkám, patřila 10. 1. 2023 na pobočce Za Parkem báseň „Škála“ od Konstantina Biebla ze sbírky "Zlatými řetězy" (1926). V každé řádce jsou jen slova obsahující jedinou samohlásku: i-e-o-a-u-ou. A aby toho bylo k samohláskám víc, připomněli jsme si i píseň "Nastává máj" od Zdeňka Svěráka nebo veselé dětské obměny lidových písniček (třeba "Halka madraaká... nesedevej e peteke... v prtrcr sr vrdr trčr...").

Většina akcí typu literárních Zastavení, pořádaných Šmidingerovou knihovnou, se týká života a díla jednotlivých spisovatelů. Někdy ale je ten pravý čas pro širší téma, tak jako tomu bylo třeba v prosinci 2022 (vánoční motivy). A protože zimní volno vyšlo tentokrát hodně krátké, co takhle si jej navýšit po Novém roce uprostřed všech povinností a vážných starostí Zastavením vysloveně hravým a veselým? Jak nás učí lidová moudrost - odpočinek od práce nezdržuje, naopak. Podobá se broušení kosy, díky němuž jde pak sečení rychleji a lépe.