Většina akcí typu literárních Zastavení, pořádaných Šmidingerovou knihovnou, se týká života a díla jednotlivých spisovatelů. Někdy ale je ten pravý čas pro širší téma, tak jako tomu bylo třeba v prosinci 2022 (vánoční motivy). A protože zimní volno vyšlo tentokrát hodně krátké, co takhle si jej navýšit po Novém roce uprostřed všech povinností a vážných starostí Zastavením vysloveně hravým a veselým? Jak nás učí lidová moudrost - odpočinek od práce nezdržuje, naopak. Podobá se broušení kosy, díky němuž jde pak sečení rychleji a lépe. Určitě to není náhoda, že naše rodná řeč skýtá spoustu možností, jak se díky ní jen tak chvilkově zasmát a potěšit se. Věděli to i klasikové (jak dávní, tak i ti novější) a průběžně toho využívali. Například Jaroslav Hašek, Konstantin Biebl, Josef Skupa, Jiří Voskovec, Jan Werich, Emanuel Frynta, Zdeněk Svěrák, Jiří Suchý, Ivan Mládek, Luděk Nekuda, Jan Vodňanský, František Novotný… Vězte, že vám od nich můžu nabídnout ze soudku slovních hříček pravé skvosty - stačí přijít kdykoliv na pobočku Za Parkem a poptat se na ně. Léta už si toho všímám, kdo co z legračních drobností napsal, takže mám v počítači spoustu poznámek a citací a na regálech i té patřičné literatury (z ní můžu doporučit např. dnes už pozapomenutou výbornou knížku pro děti od Jiřího Havla "Člověče, nemrač se!").
Měla jsem štěstí, že jsem se hned ve svém útlém dětství setkala s knížečkou Josefa Hiršala a Bohumily Grögerové "Co se slovy všechno poví" a zvykla jsem si po jejím vzoru vyplňovat jen tak pro sebe hrátkami s naší mateřštinou všechny možné dlouhé chvíle - čekání na autobus, pomalé posouvání ve frontě na školní oběd, čas věnovaný mechanickým domácím pracem... A, pravda, dost často i povinných hodin školní výuky... Tím jsem se patřičně vytrénovala a dalo mi to možnost přijít na Zastavení i se svou vlastní troškou do mlýna. Vedla mě myšlenka, že kdyby to navíc vyprovokovalo i někoho dalšího z řad milého čtenářstva, zavládla by radost na všech stranách a časem by mohlo být pokračování. Uvidíme. Prozatím postačí malá procházka českou abecedou:
Arogantní asistent admirála A. analyzuje apely armády:
„Armáda apeluje: Alarm! Ataka agresora! Apeluje ad absurdum, ale absolutně apaticky. Absence akce. Artilérie? Akorát abstrakce. Aeroplány? Akorát atrapy. Anexe? Akorát anabáze. Absolutismus? Akorát anarchie... Arbitráž? Ach ano, arbitráž asi ano. Anebo afektované anotace ambiciózních advokátů.
Armádo amnestovaných asociálů a analfabetů, angažuj aspoň agilní amatéry! Amen…“
…
Běda, brzy bude bída! Bezčasí, bezvládí, bezradnost. Bezdomovci, budižkničemové, břídilové, berkové, banditi, běhny, babyboxy. Bude bujet blbost, bezbožnost, bezpráví, bezcitnost, bezectnost, bezpáteřnost. Bezbřehá bohorovnost. Brajgl! Bordel! Beznadějná budoucnost!
Blatenská bibliotekářka Božena Bártíková bojuje. Buduje baby-budoár Berušku. Bude bránit bezpečné bytí batolátek - bytostí baby boomu. Beruščí batolata blaženě brebentí: "Bababababa. Blblblbl. Bzzzz. Bajaja. Brm brm. Bumbat. Bobek. Bum bác…" Bacha, bojechtivý Bertík bere břichatý balvan, bije Bibinku. Bibinka brečí: „Berta Bibinku bacá, bouchá. Buch. Bojim, bojim. Bebinka. Babííí! Bééé!!!" „Buď bez bázně, Bibinko, broučku, blázínku. Babička Boženka bude Bibinku bránit. Běž, Berto! Bubu, bubák!" Berta bručí, brblá: "Brrr!" Bibinka breptá: "Babička. Babička Bóža - Barbínka!"
Berlínský Bild bájí: "Bingo! Bohemian boom! Blatenská bomba! Bezvadná, bezbariérová budova baby-bibliotéky Berušky. Baby-room, bathroom, bedroom, bazén, bannery, billboardy, bibliobox… Bravo! Báječně! Brilantní Božena Bártíková – big BB! Beruška boduje! Bohemian babies, buďte blažené!“ Blesk blouzní: „Bude biskup Boženu Bártíkovou blahoslavit?“
Babička Boženka bolestně brouká: „Bulvár? Brak, bahno… Bože, braň Berušku!“
…
Copatá cácorka Cecilka Calabová cupitá Central-parkem. Citlivá, cudná, cílevědomá. Cíl: civilní cvičiště Central-parku. Cynický cifršpion Ctirad Cvach civí. Civí celým ciferníkem, cvrká, cukruje: „Cilko - carevno! Cotakhlevečeřevedvou? Cinzano, camembert, caramel-cookies… Což???... Cože, cavyky? Ciráty? Ccccc… Ctná Cecílie – cvok! Cumploch! Cimprlína! Ciao!!!“
…
„Čau, číčo! Čičí. Čuchni, čevapčiči. Čalamáda. Čokoládička. Čiči, čiči.. Či číháš? Číhej, čumáčku, číhej. Čus…“
…
Důmyslní dealeři drze doporučují dospívajícím, dokonce dětem: „Drogy dělají dobře! Dodávají dynamiku, duchaplnost, dravost, dovednost, duchapřítomnost, dosažení dalších dimenzí, duchovno…“ Dáváme dotaz: „Doopravdy?“
Doufáme: děti domýšlejí dogmata dealerů do důsledků, dešifrují dvojsmysly, doceňují domluvy dospělých, dopouštějí dialog, důkazy, doklady. Dnešní doktoři dodávají důvěryhodná data dotvrzující děsivou diagnózu: drogy dovádějí desetitisíce důvěřivců do deziluze, dlouhotrvajících depresí, diskriminace, deliria, doživotní dřímoty duše - debility. Donutí do dodržování drilu. Duše diktuje: „Dochází dech. Dohasínám. Dodělávám. Dodej dávku. Do dvaceti dnů další. Do dvanácti dnů další. Do deseti. Do dvou. Denně další. Denně dvojnásobnou!“ Dynamika, dovednost, duchovno? Doslova – drsné, dechberoucí, drásající drama. Drahota, dluhy, definitivní dysfunkce, dezolát. Dosažení dna. Drogy dozajista dělají davům dobře. Dlužno dodat – davům dealerů. Dealerům dodávají důchody, ďáblům dušičky.
„Dosti drog, děkujeme. Dejme dorůstajícím dětem daleko důležitější, dokonalejší, divukrásné dary: důvěru, družnost, dobrodružství, dobrosrdečnost, dobrovolné dodržování domluveného, docenění, důstojnost, důslednost, dorozumění, dialog, dlouhé dny dovolené, dovádění, dvojzpěvy, dopřávání, doprovázení, debatování, dávání, dostávání, důvěrné doteky dlaní, DOMOV!“
…
Experimentální externí e-vysílání Elementárky: „Ententýky, ententýky… Evička? Eliška? Emilek!“ Ehm, Emilek evidentně exkrementuje. „Ee, Emilku, ee?“ „Ee!“ „Ejhle, ee! Extrovní, extrémní elefant! Everest! Emilku, exceluješ. Eso! Extratřída! Ejchuchu!... Ententýky, enetntýky… Emilek? Eliška? Evička!“ Ehm, Evička evidentně… etc., etc., etc…
…
„Fifinko,
fandím filmu. Fascinující filosofie, fabulace, fotogenické figury. Fortel. Fantazie. Frajeřina!
Filmové festivaly – fičák! Fankluby, fotografové, fraky, fontány, fára… Frou-Frou, fámy, flámy, fet, flašky, fúrie, fanfaróni, furianti, fajn frky… Finále!
Fenomenální frontmani filmu: Frigo, Fairbanks, Fernandel, Fratellini, Funés, Fellini…
Famózní femme fatale Fondová – favoritka.
Filipes“
…
Galerista Gustav Gruša glosuje grafiku „Gusto Galilea Galilei“. Gró Gustavovy glosy: „Gruntovní! Garantuji gratulace.“ Glosa graduje grimasou, gestikulací: „Grandiózní!“
…
Hřiště, horko, holešovická Havaj. Hugo Havlíček halasně haleká: „Hello! Hej, hola! Hoď, Helenko. Hurá!“ Hrají házenou. Hugo hoří horoucností, hicuje (hodně hezká holka...). Halt! Helenka háže hrozně. Hanebně. Hodinu… hodiny… Házenkářka Helenka? He he – houbeles. Hrobařka hynoucí házené. Hugo hašteřivě hysterčí: „Heleno, huš! Hybaj! Heleď, hraj hokej, hledej hříbky, huď hudbu, houpej houpačku, hromaď hranici, hřej hrnce, hub housenky, hrabej hráběmi, hospodyňko, hlaď housátka, hříbátka… horlivě, hlavně hodně horlivě… Heraus, hergot… Heraus!“
…
Chrudoš Chocholoušek chválí chovance: „Chytří chlapci. Chlouba charity. Chalani, chrabří chlapíci…“ Chovanci chraplavě chrlí: „Chátro, chuligáne!“ Chocholoušek chápe – chudáci, churavějí. Chlácholí, chystá chutný chalupnický chléb: „Chroupejte, chaso…“
…
„Iljo, item: infocentrum Ivančice! Inkognito. Inteligentní, intuitivní imitátorka, intenzivně inovativní instruktorka Ivanka (iniciály: II). Intrády! Iniciativa!
Ignoruješ? Inkvizici, inkouste!“
…
„Jo, jo“, jektá jurodivý jeskyňář Josef Janeček, „já ji jistím. Jenom ji, Jiřinku. Jiskřičku, Jezinku, Jasněnku - Josífkovu Jiřinku. Jémine, já jen…“. Jednašedesátietiletá ježibaba Jiřina Jánská ječí: „Jauvajs! Ježíšmarjá, Josefe, jelito, jak jistíš? Jalově! Jenom jako. Jdi, jedeš! Ještě jednou: jdi!!! Jidáši!!!“
…
Klasická komedie „Konečně kostel“:
Křehká, koketní Karolínka Karasová – kočka, krasavice, kus: krajkové klasické koktejlky, klobouček, kolem krku korále. Křivonohý, krátkozraký, kolozubý, kulhavý, koktavý kolohnát Karel Kraus – kost, kůže, kompletní kripl. Kopulace? Kakraholte! Komu kolik korun? Krom korupce, kolik kdo koupí kár, kolik kvartýrů, koní, koníren, kočárů? Křišťál? Květiny? Kuriozity? Kratochvíle? Klenoty? Konopiště? Křivoklát? Karlštejn?? Kazisvěti, krobiáni, kanibalové, kapitalisti... Konzum, komerce… Krátkozrakost… Katastrofa…
…
Lilipután Ludvík, lidumil, ladí lyru. Ladí ležérně, ledabyle, liknavě, líně. Lelkuje. Lísavě lichotí líbezné loutnistce Lidce: „Leštíš loutnu, Liduško? Lehounce, lehce… Lyrika! Lalala…“ Lidka leští ladně. Laská lipové luby. Ludvík loudí: „Líbej…“ Lidka, Levočanka, Ludvíka líbá, leč letmo. „Ľutujem, Ludva, láska. Ľúbim lekára Laca. Ľúbim len, len Laca…“
…
„Moje milovaná Markétko!
Moc, moc mi moje mysl magoří, morousovatím. Mrazí mě, mysl mám morbidně mdlou. Mozek mi měkne. Mermomocí musím moji milenku Markétku mít! Muchlovat, mazlit, milovat. Mít mimořádný, milostiplný máj. Musíš mě mučit, musíš markýrovat mramor? Moje mládí míjí, malátním, mátožím, mřu. Miluješ-li mě, memento mori! Milosrdenství! Mávám, mizím...
Milan... Měkkosrdcatý masochista Milan...“
…
„No ne, Nino, nádhera! Něžné náušnice, nalakované nehty, negližé… Nejsi náhodou nefalšovaná najáda? Nyju! Nebesa! Neodcházej… Nabízím neplacený nájem na neurčito. Nelíčenou, nehynoucí náklonnost. Na…“
…
Ojojoj! Opravář Otakar obden obíhá obchody. Otročí obézní optičce Olince. Otročí ovšem ochotně, oklamaný Ota! Opěvuje Olinčiny oči, obočí, olbřímí obliny, ohon, ofinu… Olinka, obdařená obdivem, ožívá, okřívá, obdiv okázale opětuje: „Ó, Otíku, ochránče, omdlévám okouzlením. OK, Otíku, OK. Opakuji: OK…“
…
Poněkud pitoreskní, přesto platné povánoční provolání (pocta písmenu P):
Prosincové pravidlo: poslední podvečer pošetile proflámován, prohýřen, prodloužen přes půlnoc. Pijatiky, přejídání, plýtvání, probouzení pokojných partají pyrotechnikou. Požáry, pobertové, ponižování, pranice, pobláznění psi. Podél pobřeží porůznu padají poplašení poranění ptáci. Příšerný pohled! Permanentní policejní pohotovost, poliklinika plná potlučených pacientů. Po procitnutí plonkový půlden plný potíží. Při podobných příležitostech převládá pesimismus, prázdnota, plíživá paranoia. Povýšení pozéři proplouvají, pokorní plebejci prožívají pokání. Panebože, proč??? Proboha, promiň, požehnej. Pánbůh posmutněle, polohlasně, procítěně promlouvá: proste, pokrytecké pronárody, polepšete pokřivené povahy, poslouchejte proroky, přijměte posvátný pokoj. Polomrtví pijani přemoženě pomrkávají.
Pauza. Pustina. Promarněný potenciál. Pohroma… Pak prudký přelom - přichází první pracovní pondělí plné překvapivých předsevzetí. Popleněná psychika produkuje prapodivné, praštěné plány. Příkladně: „Pomáhejme přírodě pomocí pesticidů!" Plus podobné perverzní představy poplatné podbízivým populistickým podvodům.
Pozor! Počkat! Přemýšlejme! Pohříchu, přijmeme prvoplánově "povinnost" podřízeného postavení? Poplašeně poslouchat? Podporovat poníženost, pasivně plandat prostorem? Podceňovat píli? Prodat pravdu? Pobírat pravidelně psychofarmaka? Poraženecky plakat? Případně počátek prvního první pokaždé pustě pronadávat? Podrážděně proklínat pijany, pyromany, politiky, popuzeně provolávat: "Pobijme padouchy, prchněme pryč..."? Prostě propadat pohrdavosti, parazitismu, panice?
Prosím, pojďme, propojme pozitivní přístup, poučení, posilme přiměřenou pečlivost, pořádek, pospolitost, pohodu, přívětivou přináležitost. Přísahejme: "Přes permanentní pyramidální potíže přežijeme! Poničenou, plundrovanou, přelidněnou, přetěžovanou planetu podržíme prací, poctivostí, promyšlenou péčí. Překonejme pochybnosti, pějme píseň přátelství!"
Poznámka:
Ptákovina pro prvňáčky? Pravda, pravda. Přesto: pokud pocítíte (pochopitelně po pilné práci, při přestávce pro pohov…) potřebu psát pro prchavé potěšení podobné procvičovací povídačky, pošlete! Přečteme, pochválíme, případně přetiskneme!
…
„Rrrrrr“ – rachitický, roztřesený ratlík Rolf rekovně, rozzlobeně, rachotivě, razantně ryčí. Registruje rotvajlera Rudlu. Rozšafný, robustní Rudla rezignuje. Rekapituluje: „Rolf razí revoluci. Rád rejdí, rve, rafá, rochní, ryje rypákem. Rozceňuje raťafáky. Rozzuřenej, rejpavej robot! Rapl! Rarach! Ruší! Rolfa rasovi!“
…
„Ředitel řídí, řezník řeže, ředidlo ředí, řečník řeční, řvoun řve, řešitel řeší… Řehoř Říha říhá? Řino, řekni!“ – Řeknu: „Řehoř Říha řehtá!“
…
Sympatická septimánka Saša si se sarkastickým smíchem střeží souseda Standu. Sveřepá sufražetka Suchá stroze sonduje: „Stando, sedíš se Sašou? Snad se scházíte? Sejdete se snadno, syčáci. Samé schůzky, srdceryvné sloky, sport, symbióza, srandičky, svévole, sex. Sebranka! Svoloč! Studium stagnuje. Sodoma!“ Saša strne, sotva se sbírá. Stres, slzy. Suverénní Standa striktně stojí se Sašou: „Stáhněte svůj sosák, soudružko Suchá. Slušná, starostlivá Saša – svoloč? Sašenka studuje stoprocentně, svědomitě. Sbohem!“
…
Šedivý šimlík Šemík šrotuje šrot. Špekuluje: šafář šrot škaredě šidí. Šmejd! Šeptá šarpejovi Šarikovi: „Šariku, štěkni!“ Šarik štěká: „Šafáři, šizuňku:“ Šafář: „Šariku, Šemík šálí. Špatný šrot? Šílíš? Šic!“
…
„Tatínku, trubač Tonda Trousil tak teskně troubí! Tak tiše, toužebně! Třeba trpí… Trubači, tuším, tebe trápí tvá Terezka? Teta? Teriér Tedík?“ Trubač: „Týnko, treperendo, ťululum. Terka, teta, Tedík? Takoví tři trpěliví tichošlápkové. Trápit Tondu? To tak.“ Týna tápe: „Tak tedy…?“ Trne. Tonda tiskne trumpetu, troufale troubí tirádu „Tři tamboři“. Tóny třepotavě tančí temnotou. „Tondo, ty tajnůstkáři…“
…
U Uhříněvsi upadl univerzitní učitel Urban. Ufňukaně úpí: „Uuuu, uskřípnutý ukazováček. Ukrutně unavené údy…“ Ušpiněný, uslzený, uondaný ubožák!
Úkol: ukažme účast. Ulevíme, utěšíme.
U Uriáše - ublížený učitel uchazečům ukřivdil! Ucedil: „Uličníci!“
…
Venku vlezlé vlhko, vítr, ve vteřině vichr. Vichřice, vánice. Varovně vyjí vyzáblí vlci. Vylétají vrány, vrčí vlkodlaci, vycházejí vrazi, vyvrhelové, vydřiduši, vyděděnci. Vykřikují: „Vari! Vykrvácíš!“ Vře válka.
Vánoce však vracejí víru, vřelost, vervu, vlídnost. Vražedné vášně vyvanuly. Vlají vlajky vítězství. Vane voňavý vánek, víří veselé vločky. Vděčně voláme: „Vivat!“
….
Ze zapomenutého zápisníku: „Zarmoucené zástupy zničeně zlořečí zlolajnému Zikmundovi. Zikmund - zlý, závistivý, zlostný zvrhlík. Zrzavá zrůda. Zradil. Zaslouží záhubu. Zatracení. Zmar!“
Zamyšlení: zlořečíme-li, zlo zůstává. Zapomeneme-li záměrně zlo, zlé zážitky zmizí. Zrak zjasní, ztratí známky zášti, zubožení, zlého zacházení, zuřivosti. Zrcadlí zodpovědnost, zájem, zdraví!
…
Žárlíme-li, žízníme žádostivostí, žárem, žertvou. Živoříme. Žalujeme: „"Život? Žalostná želva. Žížala. Žihadlo. Žahavka. Žiletka. Žíravina. Žernov. Ždímačka. Žumpa. Žhavé železo. Žravost, žluč... Želbohu..." Žijeme žalář.
Žárlíme-li, žijeme žal. Žertujeme-li, žijeme život. Žijme živelněji, žádostivěji! Žasněme, žonglujme životodárnými žerty. Žehnejme žertům. Žehnejme životu!
Alena Hrdličková, napsáno v lednu 2023